Občas si vzpomenu na scénu ze Star Treku, kdy je bytost Q za trest vtělena do člověka a hrozně se diví, že je po pár dnech úplně bez energie a kolabuje. „A spíš vůbec?“ „Ne, to se musí?“
Nepostradatelný spánek
Spánek plní důležitou roli při obnově lidského (a nejen lidského) organismu, především pak při regeneraci mozku. Zejména při takzvané REM fázi (Rapid Eye Movement) se nám zdají sny a probíhá třídění informací, které mozek za celý den nashromáždil. Ty důležité jsou hlouběji zapsány do paměti a naopak ty zbytečné jsou vytříděny a zapomenuty. Po dlouhodobějším nedostatku spánku následuje automaticky pokles duševního výkonu.
Kromě REM fáze figuruje v našem spánkovém cyklu také tzv. hluboký spánek. Při něm mozek více odpočívá, sny se nezdají, důraz je kladen na obnovu buněk a tělesných tkání.
Člověk zkrátka spánek ke své existenci potřebuje, o tom není pochyb. Otázkou je kolik.
Optimum je individuální
Většina zdrojů udává jako průměrnou optimální dobu spánku potřebnou pro dospělého člověka 6 – 8 hodin. Nicméně nezapomínejme, že každý z nás je individuální a stejně tak i naše potřeba spánku. Nalezneme tak dva extrémy, které jsou ještě v normě: krátkospáčům stačí podstatně méně, třeba jen 4 hodiny, a dlouhospáči naopak potřebují více než 9 hodin.
Pokud hledáte optimální dobu spánku, kterou potřebujete právě vy, důležitý je individuální pocit odpočatosti. Řiďte se zkrátka tím, jestli se pak následující den subjektivně cítíte vyspalý a odpočatý.
Jako maximum se obecně udává 12 hodin, které by měly stačit pro regeneraci organismu každému. Pokud se pravidelně ani po více než 12 hodinách souvislého spánku necítíte odpočatí, zřejmě není něco v pořádku a měli byste navštívit odborníka.
Potřeba spánku se mění s věkem i ročním obdobím
Jistě není žádným překvapením, že s postupujícím věkem se potřeba spánku snižuje. Malé dítě spí denně 16 – 19 hodin, dospělý člověk nepotřebuje více než 8 – 10 hodin. Starý člověk se pak spokojí jen se zhruba 5 – 7 hodinami spánku denně. Spánek je navíc s přibývajícími léty lehčí a nepravidelnější – starší lidé se častěji a na delší dobu v noci probouzejí. Ubývá také zastoupení právě hlubokého spánku na úkor REM fáze z 50% až například na 20%.
Přirozeným jevem je rozdílná potřeba spánku v průběhu roku. Je to stejné jako u ostatních zvířat a souvisí to s dostupností denního světla. V létě, kdy je delší den a kratší noc, se tomu organismus přizpůsobuje a vyžaduje kratší spánek. V zimě naopak spíme v průměru o hodinu déle. Svůj vliv na to má i změna času na letní a naopak.
Zajímavým faktem je rovněž porovnání délky spánku napříč staletím. V roce 1910 byla naměřena průměrná délka spánku 9 hodin, v roce 1996 už ale jen 7,5 hodiny. Znamená to tedy, že dnešní populace spí zhruba o hodinu a půl méně než jejich předchůdci na začátku minulého století. Lidé pracující na směny pak prý spí průměrně jen 5 hodin.
Lidé ve vyspělých zemích dnes také mnohem častěji trpí různými formami poruchy spánku.
Mezi další faktory ovlivňující optimální délku spánku pak můžeme zařadit celkovou adaptabilitu organismu (výrazná změna časových pásem, spaní v cizím prostředí) nebo rušivé vlivy okolí. Pro kvalitní spánek je totiž potřeba především klid.
Tak tedy, dobrou noc!
